Ray Bradbury. Marťanská kronika. To starobylé povídkové sci-fi z padesátých let mě v pubertálním věku naprosto ohromilo
Při srovnání s Isaakem Asimovem psáno tak jednoduše s relativně nekomplikovanou zápletkou... Možná právě proto z něj čiší tajemná a snivá atmosféra. Trochu báseň, ne?
Co mi ale vadilo na mém paperbackovém vydání byla absence ilustrací. Možná bych se mohl sám pokusit...
Blue valey - pohled Samuela Hinkstona
Spendersova hora
Spender ležel na zemi, v ruce svíral knihu, která se třpytila na slunci.
Bylo ráno, které na Marsu mohlo být právě tak dobře pondělí jako úterý nebo kterýkoli jiný den.
Biggs seděl na okraji kanálu, nohy mu visely do studené vody, máčely se v ní a on si slunil obličej. Po břehu kanálu přicházel nějaký člověk. Zastínil Biggse svým stínem. Biggs zamžoural vzhůru.
Jsem poslední Marťan, řekl ten muž a vytáhl revolver...
...na Mars svítilo Slunce. Cítil, jak mu ožehuje ruce a lehce mu klouže po spáncích napjatého obličeje. Neutíkal, kráčel, jako by pod Sluncem nebylo nic nového než to, že je den.
Pohledem Nathaniela Yorka
Hinkstonův potok
Soubor krajin z Arizony a Utahu jsem využil pro vytvoření iluze obrazů z Marsu viděných kamerou umístěnou na přilbách astronautů. Vytištěný na ultalesklých papírech jsem si soubor přinesl k přijímacím zkouškám na Hradecké fotografické konzervatoři, nevěda, že dělám fatální chybu!
Neuvěřitelný - ty dáš text přímo do obrazu! Ten zděšený výkřik obou pánů profesorů poslal moje sebevědomí do sklepa... Svou obhajobu hodnot vypsaných z čidel astronautova skafandru jsem polknul. Naštěstí jsem měl ještě další fotografie, které situaci zachránily.
Driscollův bod
Pohledem Johna Blacka